Vyučování hudby

I u nás má vyučování určitá pravidla a proto zde uvádíme informace:

SYSTÉM ŠKOLY

U začátečníků - především u malých dětí - se snažím začít nejdříve na zobcovou flétnu. Je to z toho důvodu, že se jedná o poměrně levný nástroj, na který se každý naučí velice brzy hrát písničky. Tím se předejde tomu, aby dítě ztratilo zájem hned v začátku docházky. Pokud se totiž začne hned s náročnějším nástrojem, dá se předpokládat, že trvá až několik měsíců, než žák zahraje něco, co se dá poslouchat a co ho baví. Za tuto dobu může získat nechuť cvičit a přestane jej učení bavit. Muzika se musí dělat s radostí, násilím dosáhneme většinou opaku.

Jako základ pro další postup postačí přehrát dva díly školy na flétnu doplněné duety a přednesovými skladbičkami. Toto průměrný žák zvládne asi za dva roky. Na flétně se naučíme být trochu muzikanti a zvykneme si především plnit úkoly a pravidelně cvičit. Také se pozná, zda dítě k muzice je, nebo není. Pokud by se např. začalo zakoupením drahého klavíru a pak by se ukázalo, že dítě nechce hrát / což se také stává a je to normální, protože každý není na muziku /, tak pak rodiče musí řešit, co s klavírem udělají a litují zbytečné investice. Proto před zakoupením dražšího nástroje je lépe dítě bez velkých výdajů trochu prověřit. Teprve když je pravděpodobné, že to má cenu, tak uvažovat o pořízení nástroje.

S flétničkou to jde poměrně rychle i s předškolními dětmi, každý týden se udělá několik nových písniček a je vidět výsledek. Dítě, které dostatečně "dozraje" na flétničce, může plynule přejít na další nástroj.

V praxi to vypadá tak, že přijde na hodinu, většinu času se zabýváme nadále flétnou a v poslední části hodiny začneme s přípravou hraní na kytaru nebo klavír. Postupně se dokončuje látka z flétny a rozšiřuje se prostor pro nový nástroj. Dítě tak stále hraje a přitom překoná nejhorší fázi začátku na nový nástroj. U starších dětí, nebo dospělých žáků je situace samozřejmě jiná. Je možné vše rozumově vysvětlit a starší člověk to většinou pochopí. To u malého dítěte téměř nikdy nelze.

Vyučovací hodina je jednou týdně, u začátečníků je kratší, později se prodlužuje dle potřeby. hudební teorie se probírá současně s hraním. Spojuje se s praxí a učí se právě to, co se potřebuje. Tím se šetří nejen čas, ale žák i lépe chápe souvislosti. U malých dětí se probírají jen základní věci, s přibývajícím věkem se jde více do podrobností. Pokud je někdo mimořádně nadaný a chtěl by hudbu studovat, dělá se s ním mimořádná příprava z teorie na zkoušky. Aby se z člověka stal opravdu hudebník, musí projít i praxí v hudebních souborech, či kapelách. Hudební soubory nejenom dávají motivaci pro učení, ale dělají i reklamu každé škole. K založení je ovšem nutno nejprve vychovat budoucí členy. Tuto věc samozřejmě chystáme, ale je to věc budoucnosti.