I u nás má vyučování určitá pravidla a proto zde uvádíme informace:
SYSTÉM ŠKOLY
U začátečníků - především u malých dětí - se snažím začít nejdříve na zobcovou flétnu. Je to z toho důvodu, že se jedná o poměrně levný nástroj, na který se každý naučí velice brzy hrát písničky. Tím se předejde tomu, aby dítě ztratilo zájem hned v začátku docházky. Pokud se totiž začne hned s náročnějším nástrojem, dá se předpokládat, že trvá až několik měsíců, než žák zahraje něco, co se dá poslouchat a co ho baví. Za tuto dobu může získat nechuť cvičit a přestane jej učení bavit. Muzika se musí dělat s radostí, násilím dosáhneme většinou opaku.
Jako základ pro další postup postačí přehrát dva díly školy na flétnu doplněné duety a přednesovými skladbičkami. Toto průměrný žák zvládne asi za dva roky. Na flétně se naučíme být trochu muzikanti a zvykneme si především plnit úkoly a pravidelně cvičit. Také se pozná, zda dítě k muzice je, nebo není. Pokud by se např. začalo zakoupením drahého klavíru a pak by se ukázalo, že dítě nechce hrát / což se také stává a je to normální, protože každý není na muziku /, tak pak rodiče musí řešit, co s klavírem udělají a litují zbytečné investice. Proto před zakoupením dražšího nástroje je lépe dítě bez velkých výdajů trochu prověřit. Teprve když je pravděpodobné, že to má cenu, tak uvažovat o pořízení nástroje.
S flétničkou to jde poměrně rychle i s předškolními dětmi, každý týden se udělá několik nových písniček a je vidět výsledek. Dítě, které dostatečně "dozraje" na flétničce, může plynule přejít na další nástroj.
V praxi to vypadá tak, že přijde na hodinu, většinu času se zabýváme nadále flétnou a v poslední části hodiny začneme s přípravou hraní na kytaru nebo klavír. Postupně se dokončuje látka z flétny a rozšiřuje se prostor pro nový nástroj. Dítě tak stále hraje a přitom překoná nejhorší fázi začátku na nový nástroj. U starších dětí, nebo dospělých žáků je situace samozřejmě jiná. Je možné vše rozumově vysvětlit a starší člověk to většinou pochopí. To u malého dítěte téměř nikdy nelze.
Vyučovací hodina je jednou týdně, u začátečníků je kratší, později se prodlužuje dle potřeby. hudební teorie se probírá současně s hraním. Spojuje se s praxí a učí se právě to, co se potřebuje. Tím se šetří nejen čas, ale žák i lépe chápe souvislosti. U malých dětí se probírají jen základní věci, s přibývajícím věkem se jde více do podrobností. Pokud je někdo mimořádně nadaný a chtěl by hudbu studovat, dělá se s ním mimořádná příprava z teorie na zkoušky. Aby se z člověka stal opravdu hudebník, musí projít i praxí v hudebních souborech, či kapelách. Hudební soubory nejenom dávají motivaci pro učení, ale dělají i reklamu každé škole. K založení je ovšem nutno nejprve vychovat budoucí členy. Tuto věc samozřejmě chystáme, ale je to věc budoucnosti.
Já osobně se k hudebním školám nestavím negativně, ale myslím, že by se měli učitelé více zaměřit i na praktickou stránku hraní. Je fajn, že tam naučí mladého virtuoza, ten ale pak ani neví, jak vybrat struny na elektrickou kytaru. Sice na ni zahraje ty nejtěžší party, ale pokud mu ji nezapojíte a nedáte do ruky, tak si ani neškrtne.
OdpovědětVymazat